Odlišně než u nákupu financovaného úvěrem není uživatel majetku ani při leasingu ani při nájmu současně jeho právním vlastníkem. Z tohoto důvodu nemusí být také tento majetek aktivován v bilanci.

Pořízení financuje leasingový pronajímatel, nikoli uživatel věci. Leasingový nájemce tedy nemusí uvažovat o nižší likviditě, ani nemusí investici financovat z cizích prostředků (např. platby za jednu nebo více provozních budov) předtím, než je může skutečně užívat. Podle principu „Pay-es-you-earn“ je možné náklady na investici financovat z výnosů, které budou získány pomocí právě této investice.

Leasing	Nájem
Leasingový nájemce definuje – v dohodě s leasingovým pronajímatelem – podle svých specifických potřeb profil požadavků na svou investici a určí datum obstarání. Zvolí si výrobce, event. sám projedná nákup/smlouvu a provede převzetí nebo – v případě budovy – management ve vlastní režii. Podle individuálních podmínek může tyto úlohy svěřit zcela nebo částečně leasingové společnosti.	O okamžiku obstarání, vlastnostech a dodavateli investice zpravidla rozhoduje pouze pronajímatel.
Úplaty za užívání a doba užívání jsou od počátku vázány na celkovou dobu trvání smlouvy. To znamená jistotu při plánování. Identický zájem pronajímatele i nájemce leasingu o optimální zhodnocení investice i po uplynutí leasingové smlouvy – ať již dosavadním uživatelem nebo jinými osobami – současně zajistí, že předmět leasingu bude kdykoli vhodný pro použití nebo vrácení na trh.	Podle znění smlouvy a situace na trhu může docházet zejména ke změnám ceny nájmu a trvání nájemního vztahu. To znamená, že prakticky nelze provést kalkulaci předem. Další problém spočívá v použitelnosti investice – protože její údržbu na rozdíl od leasingu zpravidla zajišťuje pronajímatel – například tehdy, jestliže si tržní situace vyžádá změnu užívání.